Mobilní telefon se stal fenoménem nejen nás, dospělých, ale i dětí. Už dávno pryč je doba, kdy si pětileté holčičky přály dostat k narozeninám panenku a stejně staří kluci pořádný auťák nebo stavebnici. Dnes nejčastějším přáním bývá mobilní telefon nebo počítač.
Jsme sice rodiče rozumní a dobře víme, že malým dětem tyto výdobytky společnosti do rukou nepatří. Jenže jak dlouho odolávat věčným prosbám a dívat se na slzavé údolí našich potomků, když mezi dárky ten nejvysněnější nenajdou?
K čemu ho vlastně potřebují?
Děti používají mobilní telefon především na hry a poslech písniček, později ke komunikaci na sociálních sítích. Telefony mají jejich vrstevníci, tak je prostě chtějí mít taky. První prosby o mobil přichází kolem pátého až šestého roku a pak už jejich intenzita jen narůstá. Průzkum ukázal, že až 50% dětí dostane svůj první vlastní telefon již v době nástupu do školy, tedy někdy mezi 6. a 7. rokem. Lékaři ovšem toto nedoporučují, děti na to ještě nejsou dostatečně zralé. Podle nich je rozumné počkat tak do 10 let. Ideální je třetí až pátá třída.
Všechno má svoje pro i proti a mobil určitě není výjimkou. Pro rodiče není vůbec jednoduché tuto záhadu rozklíčovat.
Argumenty pro:
– Dostupnost spojení mezi dítětem a rodiči
– Bezpečnost – v případě nouze možnost kdykoliv zavolat pomoc
– Dítě se učí mít zodpovědnost za svěřenou věc
– Přístup k informacím
– Kontakt s vrstevníky
– Starší dítě bez mobilu může být odmítáno dětským kolektivem
Argumenty proti:
– Určitá změna vazby mezi rodičem a dítětem
– Odvádí pozornost od učení
– Děti se na něj lehce stávají závislými
– Špatný vliv sociálních sítí
– Nebezpečná internetová rizika
– Ztráta zájmu o osobní komunikaci s vrstevníky
Ať už se rozhodnete jakkoliv, jednoho krásného dne dítěti ten mobil přece jen pořídíte. Dětská radost bude nesmírná, ale buďte i nadále rozumní a nedopusťte, aby se dítě stalo závislým na hraní her a na sociálních sítích. Podle odborníků dětem stačí bohatě na surfování po internetu hodinka denně. Buďte neoblomní. Raději věnujte dítěti co nejvíc svého času k povídání, společným hrám, zábavě či sportu. A podle hesla „důvěřuj, ale prověřuj“ zajistěte pravidelnou kontrolu toho, čím se vaše dítě na mobilu baví. Varování před nekontrolovaným používáním internetu a mobilu dětmi, o kterém dnes a denně čteme v různých médiích, rodiče velmi často podceňují.
Nezapomeňte, že mobilní telefon a internet je sice dobrý sluha, ale zlý pán
Dobře proto zvažte, než pořídíte dítěti mobil, zda už je na to dostatečně rozumově zralé, abyste si nepřidělali zbytečné starosti.
Spěje čtení ke svému konci?
Nacistické Německo. Období, ve kterém někteří z nás žili. Jiní se o něm učili ve škole. Období, kdy pálení knih byla stejně běžná činnost jako praní prádla nebo chození do práce. Čtenář, který v té době žil se tak mohl buď smířit s krutou pravdou, anebo číst knížky tajně. Tak či onak, lidé by v té době udělali téměř cokoliv, aby si mohli přečíst oblíbenou knihu.
Na druhou stranu, my dnes máme knih víc než dost. Kamkoliv se podíváme, police knihkupectví se až prohýbají pod neskutečným množstvím zajímavých a neotřelých titulů. Oproti minulosti máme také výraznou výhodu v tom, že žádné téma není tabu. Sex. Násilí. Promiskuita. Stačí si jen vybrat a každý může být maximálně spokojen.
Přesto čtení pomalu zaniká. Když dáte puberťákovi na výběr mezi telefonem a knihou, málo který sáhne po klasice. Doba se mění. A s ní i vše okolo, včetně knih. Mnozí odborníci utěšují tím, že čtení přece nezaniká, jen se proměňuje. Transformuje se do elektronické a zvukové podoby. Má to ale za záruku, že budou lidé číst?
Vždyť dnes máme tolik způsobů, jak číst. Čtečky knih – jsou užitečný a velmi šikovný vynález. Jsem-li člověk, který má tři volné minuty mezi jednotlivými přestupy vlaku a hned je využije čtením, časem se tato věcička hodí. Nejenže Váš výtisk Anny Kareniny nemusí vážit půl tuny, ale spolu s ní můžete ve svém batůžku nosit stovky titulů jako nic.
Audioknihy – mít možnost si knihu poslechnout, je někdy vážně skvělé. Cesta je mnohdy dlouhá a únavná na to, abychom ji strávili shrbení nad knížkou a louskali jeden odstavec stále dokola.
Jenže faktem zůstává, že jakkoli je k nám doba shovívavá ohledně možností, jak číst, čte jen málokdo. Protože zatímco dřív se dětem před spaním četlo, dnes jim dáme do ruky telefon nebo je posadíme před televizi. Dřív se sedávalo v kavárnách a dlouze se diskutovalo nad českými i zahraničními pracemi různých spisovatelů. Dnes lidi sedí vedle sebe a jsou schopni si místo povídání psát zprávy na mobilech.
Říkejte si, co chcete. Pokud chceme, aby okolí četlo víc, musíme začít u sebe. Musíme mladším generacím ukázat, že čtení může být i legrace. Rodiče, čtěte svým dětem alespoň dvacet minut denně. Kamarádi, ukažte svým vrstevníkům knížky, o kterých víte, že je budou zajímat. Jakmile v nich vzbudíte zájem, ostatní už půjde úplně samo.
Lidé v nacistickém Německu sledovali své knihy hořet, protože byli zakázané. Nebuďme ti, kteří nechají shořet, protože o ně už nestojíme.
Internetové seznamky – velká špatná nebo zlatý grál?
V dnešní době je snadné „vygooglit“ téměř cokoliv od času odjezdů autobusů po zrovna nejlevnější chytré hodinky. Nicméně se k nám dostal i trend internetových seznamek a takzvané „speed dating“ schůze s kávou u stolečků už jsou dávno pasé.
Nyní sedíme doma u modrých obrazovat, stačí vyplnit krátký dotazník a už můžete vybírat – téměř stejné jako kdybyste si otevřely svou vlastní výlohu v obchodě. Existuje hned několik typů seznamek a každý v nich najde něco svého. Můžete hledat pouze sexuální interakce, vztah na celý život, nebo pouze online vztah.
Výhody? Nelze zpochybnit. Je to rychlé, rande si můžete domluvit během několika minut. Je to anonymní, to znamená že nemusíte poskytovat svou emailovou adresu ani telefonní číslo, zkrátka stačí vhodně zvolená přezdívka, případně fotografie. Nicméně bez fotografie si ovšem na seznamce pravděpodobně nikoho nenajdete.
Proč? Negativa seznamky jsou taková, že se soustředíte pouze na vzhled. Díváte se na fotky, ne na slova, nedíváte se do obličeje druhého. Zprávy jako tako takové omezují komunikaci, i když si to sami neuvědomujeme. Člověk na druhé straně nedokáže vyčíst to, zdali mluvíte v ironii, nebo zrovna pláčete.
Je také potřeba dodržovat základní nepsaná pravidla bezpečného seznamování. To znamená, setkávat se zásadně na veřejných místech plné lidí, neposílat příliš mnoho fotografií a vyhýbat se lidem, kteří ani nedokážou pozdravit a rovnou jdou na fotografie. Můžete zde narazit i na nebezpečné lidi, proto je dobré tato pravidla dodržovat a vždy někomu dalšímu říct kam se zrovna chystáte.
I přes tyto rizika je online seznamování oblíbenou činností. Nespornou výhodou je totiž to, že člověka můžete relativně rychle poznat během pár dní, aniž byste se s dotyčným museli osobně setkat. Je to výhodné, šetří to čas a vy rychleji najdete kýžený protějšek. Nicméně s tímhle koresponduje riziko nepravdivých informací či dokonce upravených fotech.
Nejdůležitější však je to, abyste oba dva zažehli jiskru.
Jak správně vybírat kuchyň
Právě se stěhujete do nového nebo rekonstruujete stávající bydlení. Dříve nebo později přijde na přetřes otázka nové kuchyňské linky. Klasickou ve tvaru L nebo moderní s ostrůvkem? Rustikální nebo podle nejnovějších trendů ve vysokém lesku? Pojďme se společně podívat na to, jak vybrat správnou kuchyň právě pro vaše potřeby.
1. Vycházejte z dispozic
Nezapomeňte, že pokud už je projekt hotový, máte jasně dané přípojky. A na základě nich musíte novou kuchyň koncipovat. Sice se dají instalovat různé prodlužovačky a redukce. Ideální ovšem je respektovat stávající rozvržení přípojek. Případně na novou kuchyň myslet už ve fázi projektování nové stavby, pokud jste v této fázi.
Důležité jsou také rozměry kuchyně. Pokud máte pro kuchyňský kout dostatek prostoru, můžete zvolit moderní řešení s ostrůvkem. Tak si zajistíte dostatek úložných prostor. A také krásně oddělíte místo určené k úpravě potravin od místa určeného ke stolování. Případně k trávení volného času, když je váš kuchyňský kout součástí obývací místnosti. V menší místnosti umístěte jednodušší linku. Pamatujte přitom na dostatek úložných prostor a využijte místo až ke stropu.
2. Mějte vše při ruce
Správná kuchyň obsahuje mycí, skladovací a přípravnou zónu. Tyto zóny by od sebe neměly být nikdy vzdáleny více než tři metry. Pokud byste tuto vzdálenost nerespektovali, zbytečně se v nové kuchyni naběháte a z přípravy jídel se stane pochodové cvičení. Tyto vzdálenosti respektujte i v případě dlouhé linky. Vzdálenější místa vyhraďte raději ke skladování nádobí a kuchyňského náčiní.
3. Přizvěte na pomoc spotřebiče
Ruční mytí nádobí už je přežitek. Myčky na nádobí šetří váš čas i spotřebu vodu. Také varná deska i pečící trouba by měly být součástí každé domácnosti. Přestože můžete mít pocit, že vám zatím stačí varná deska se dvěma místy pro hrnce, pamatujte, že v průběhu dalších let může strávníků přibýt a vaše nároky se zvýší. Na kuchyni nešetřete.
Bydlení v bytech v kostce
Existuje velká spousta bytů, a proto je vždy nutné vykonat průzkum, pokud hledáte nějaký byt, který vám bude vyhovovat. Nejčastější kritéria pro výběr bytu jsou: počet místností, cena, dopravní dostupnost nebo také podlaží, ve kterém se byt nachází.
· Počet místností v bytě je pro mnoho lidí rozhodující kritérium. Záleží také jestli je vybírající osobou mladý student hledající bydlení pouze po dobu studia například na vysoké škole nebo je touto osobou čtyřčlenná rodina, která se chce usadit na delší dobu. Studentům, kteří nemají vysoké nároky, běžně stačí jeden pokoj plus kuchyně, záchod a koupelna. Tyto studentské byty jsou obývané průměrně asi pět let a poté si už vystudovaní lidé většinou hledají něco většího. Pro zmíněné čtyřčlenné rodiny už by takový studentský byt rozhodně nebyl dostačující.
· V dnešní době se například ceny bytů velice liší i podle města, ve kterém se nachází. Obecně jsou nejdražší byty v hlavním městě Praha, pokud se bavíme pouze o České republice. Je to hlavně kvůli tomu, že zde v minulosti lidé výhodně koupili byty a dnes je za vysoké částky pronajímají. Koupit byt v Praze je pro průměrně vydělávajícího člověka téměř neuskutečnitelný úkol. Vyřešit tento problém je však záležitost nejméně několika následujících let.
· V jaké části města, popřípadě vesnice se byt nachází je také důležitá podmínka pro výběr, ale nemusí být rozhodující. Lze nalézt například byt, který se nachází daleko od místa zaměstnání, ale je k němu zavedena městská hromadná doprava, díky které je tento „problém“ eliminován a lidé se dostanou do práce stejně rychle jako by šli pěšky z jiného bytu, který se nachází blíž, ale nevedou k němu žádné trasy MHD.
· Pro mladé a současně zdravé lidi pravděpodobně nehraje žádnou roli podlaží, ve kterém byt je, ale pro starší lidi s omezenou schopností pohybu už to může být jedna z hlavních podmínek pro výběr.
Dnes je mnoho možností, jak najít ten správný byt přesně pro Vás a jde jen o to tyhle možnosti znát a umět je využít.
Správné uspořádání kuchyně
Kuchyň bývá označována středem domácnosti. Není divu, strávíme zde velkou část svého života. Každá hospodyňka chce, aby byly tyto prostory krásou a chloubou celé domácnosti. Pokud ale nebude uspořádána prakticky a účelně, pobyt v ní se může stát nepříjemný. Jak tedy na správné rozmístění jednotlivých prvků?
Na výběr je z mnoha typů, tvarů a materiálů. Linka může být rovná, ve tvaru písmene L či U, ve dvou řadách nebo s ostrůvkem. Každý tento typ s sebou nese určité klady a zápory. Vzhled nikdy nesmí ustoupit před praktičností, proto je potřeba si tuto místnost rozdělit do několika zón.
Tyto zóny by měly navazovat jedna na druhou tak, jak probíhá příprava jídel. Nakoupené potraviny se někde musí uskladnit, posléze zpracovat, očistit či jinak upravit, naservírovat. Použité nádobí se pak musí umýt nebo uložit do myčky. Správná návaznost těchto zón ušetří čas, síly a zamezí zbytečnému pobíhání z jednoho koutu do druhého.
Skladování je první zónou. Patří sem nejen skříňky, ale také lednice s mrazákem. Řadí se sem také nádobí (talíře, misky, sklenice, příbory). Tyto části linky by měly být dobře přístupné a lehce otevíratelné.
Následuje hrubá příprava, ve které se potraviny začínají měnit v jídlo. Omyjí, oškrábají se a oloupou. Děje se tak na kvalitních kuchyňských deskách ze dřeva, kameniny, mramoru, keramiky nebo laminátu.
Další je čistá příprava, kde se pracuje se syrovými, ale již připravenými a očištěnými potravinami. V této fázi se krájí, strouhá, mele, naklepává a podobně. Po dokončení této části přípravy následuje tepelné zpracování nebo v případě studené kuchyně rovnou servírování.
Tepelné zpracování se odehrává samozřejmě na varných deskách či sporácích, troubách, mikrovlnných troubách a dalších.
Poslední částí je servírování, kde se připravují jídla do své již hotové podoby a odkud také putují strávníkům na stůl.
Vyplatí se kupovat BIO produkty?
Každý z nás určitě někdy slyšel o pojmu BIO potraviny, BIO produkty či ekologické hospodářství. Ještě aby ne, když tyto věci současná společnost tolik zákazníkům prezentuje. V každém větším obchodě je místo určené těmto potravinám. V regálech tak najdeme potraviny všeho druhu přes bio zeleninu až po rýžové krekry. Čím dál více se také rozmáhají obchody pouze se zdravou BIO výživou. Otázkou však je, vyplatí se nám tyto produkty kupovat? Neinformovaný zákazník vidí pouze o poznání vyšší cenu a odlišný obal. Co se ale schovává za touto slupkou? BIO potraviny jsou proti standardním potravinám pěstovány šetrně k přírodě a bez pesticidů. Právě díky tomuto odlišnému pěstování obsahují mnohem více minerálů a vitamínů. Mají tak lepší dopad na naše zdraví. 
Samozřejmě hodně záleží, jak se daný člověk stravuje. Pakliže konzumuje hodně mastného a slaného, ani BIO potraviny ho nezachrání. Ptáte se, jak tyto výrobky v obchodě poznat? Na obalu mají znak produktu ekologického zemědělství. Výrobky se často liší od standardních produktů i obalem. Ochranný obal je často konstruován tak, aby se dal snáze recyklovat. Například je využit papír místo plastu, mléko se dává do sklenic a podobně. Variant je spousta a hodně záleží na povaze výrobku.
Zda kupovat BIO produkty či nikoliv je velmi subjektivní záležitost. Vzhledem k výživovým hodnotám se jejich koupě vyplatí, ovšem na úkor vysoké ceny. Ne všechny produkty pod označením BIO jsou ovšem zásadně odlišné od standartních produktů. U jiných produktů ale vyšší kvalitu pozná i laik. Například u mléka či masa je ekologické zemědělství znát rapidně. Takže jak to celé shrnout? BIO potraviny nejsou pouze novodobým trendem mladých lidí ve stravování. Jedná se o udržitelné hospodářství a o braní ohledů na přírodu. I v tomto případě je ovšem ku prospěchu brát zřetel na přísloví: všeho s mírou.
Sekta nebo MLM?
Začala se vaše známá vyjadřovat, v tom smyslu, že cítí naplněna prací pro lepší společnost, pak se s největší pravděpodobností stala členkou sekty, anebo začala pracovat pro některou z MLM společností.
Jedna z takových MLM nejmenovaných společností má velice chytře propracovaný systém motivace. Hlavním jejím nástrojem pro udržení své sítě distributorů je 7 pilířů klíčového člověka. Je to řada pravidel, které je třeba člověku hned ze začátku vštípit, aby je striktně dodržoval.
Některé body a jejich dodržování se přímo podobají sektářství.
Každý měsíc musíte provést několik objednávek. Tento požadavek je ještě pochopitelný. Dalším je registrace dalších členů, což už může být obtížnější, e ani na tom není nic zvláštního.
Avšak pilíře přitvrzují.
Musíte se účastnit každého setkání své nadřízené linie. To už funguje podobně jako nějaká sektářská seance. Sejdete se například v sokolovně krajského města, kde budou připraveny židle otočeny směrem pódiu. Bude hrát úderná motivační hudba a vy se postupně posadíte, tak jak jste vedeni v hierarchii dané firmy, podle provizního hodnocení. Říkáte si diamanti a odlišujete se barvami, ovšem pokud nejste pouhými distributory a na diamantovou pozici jste ještě nedosáhli.
Placení teambuildeři a firemní motivátoři z řad těch úspěšných vám opakují, jak jste úžasná společnost, která mění svět. Váš produkt nebo služba je nejlepší na trhu a vy máte být poctěni, že právě vy tvoříte důležitý článek jejich sítě prodejců. A jak jste sice dobří, ale zároveň na sobě musíte mnohem více pracovat a být ještě úspěšnější.
Dostáváme se k pilíři, poslouchat jedno CD denně. Nahrávky na CD jsou nahrávány na setkávání, hovoří zde ti úspěšnější a motivuji vás tak v denním režimu. Dalším pilířem je číst jejich motivační knihu, která opět vychvaluje firmu a podporuje vás v samospásné myšlence, že jste/můžete být superhrdinou, který spasí svět přímým prodejem.
Členové v delším časovém horizontu jsou nejvíce motivováni právě oním setkáváním, a poznáváním nových členů.
Až na druhém místě bývá finanční motivace. Je totiž málo členů, které tato činnost dokáže uživit jako jejich hlavní činnost příjmů.
Pro nabízení produktu už neobvoláváte přátele a nevnucujete jim krémy a džusy. Ale oslovíte třeba takové školky, kterým nabídnete možnost testování dětí buď zdarma nebo za malý poplatek. A tam distribuujete pomocí strachu o zdraví děti antioxidační džus. A hned máte měsíční registrační požadavky i objednávky splněny. Jestli džus opravdu funguje zákazník jen těžko zjistí, protože ho upozorníte, že pokud ho dítě přestane užívat, tak se jeho stav opět rychle zhorší. A tak si zajišťujete stálé objednávky.
Většina členů se sdružuje na sociálních sítích. Kam lákají pomocí inzerátu nabízejících pracovní příležitost další zájemce. V těchto skupinách vychvalují produkty, a schvalují si navzájem sebepropagační videa. Denně nebo téměř denně postují na síti, jak jsou šťastní a spokojení se svým zaměstnavatelem, jak moc jim toho přinesl do života. Hlavně štěstí, úspěch a samostatnost. A pokud si takového člověka dáte do přátel, ihned nabydete dojmu, že to musí být super činnost. A ani by vás nenapadlo, že si paní přivydělává doplňováním zboží v supermarketu.
Pokud, a to ve většině případů, firma není místní, nebude možné dohledat v českém jazyce důležité informace, jako jsou soudní procesy, kterými společnost prošla, a za které zaplatila milionové položky v mimosoudních vyrovnáních ve své zemi, za lživě uváděné informace o svých produktech.
Distributoři na svých videích propagují jako velký hit třeba omlazující galvanizační žehličku, která vás má zbavit vrásek. Nechápete, že vy za boha žádnou změnu nevidíte, i když paní změnu přímo radikalizuje. Naproti tomu nesnese jakoukoliv kritiku, a komentáře neoslavující její úspěch ihned maže.
Máte-li při zhlédnutí těchto neustále se opakujících otravných a monotónních videí svých přátel na sociálních sítích silný dávivý reflex, pak už pomůže jen blokace, nebo přímo odebrání z přátel.
Typy na výlet
Ráda bych Vám dnes představila několik zajímavých typů na české kulturní památky.
Prvním mým typem je, ne až zas tak stará, ale zato známá všem, jak mladým teenagerům, tak seniorům. Jedná se o památník Lidice, který se nachází v areálu starých Lidic. Byl vybudován nad starými Lidicemi v roce 1962. Myslím, že pozornost si zaslouží nejen samotný památník, ale také areál Lidic, kde se nachází mnoho dalších objektů. Pokud se někdo zajímá o válečnou historii, tak se sem určitě musíte podívat.
Další významnou památku, kterou stojí za to navštívit je Budeč. Jedná se o zbytky hradiště, kde dodnes můžeme vidět rotundu sv. Petra a Pavla. Jsou zde k vidění také zbytky tehdejšího kostela Narození Panny Marie. Součástí areálu je také hřbitov, který zde byl vybudován o něco později, a to roku 1836 hned vedle rotundy sv. Petra a Pavla.
Památka, kterou snad každý zná z Českých bájí a pověstí. Ano, jedná se o horu Říp, která se nachází nedaleko od Roudnice nad Labem. Tento vrch vystupuje přibližně o 200 metrů výš, než je okolní krajina, a tak je již z dálky patrná. Dle české pověsti na horu Říp vystoupil praotec Čech a když viděl krajinu kolem Řípu, rozhodl se, že se zde usadí. Na vrcholu hory Říp můžete spatřit také rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Jedná se o velice významnou církevní a kulturní památku, která je jednou z nejstarších dochovaných staveb v Česku.
Památník Velké Moravy se nachází v Starém městě. Budova byla postavena v letech 1959 a 1960. Nachází se na místě, kde byla objevena první uznaná stavba z doby velkomoravské – kostel Na Valách. Nachází se zde stálá expozice předmětů, které zde byly objeveny. V letech 2008-2009 byl památník zrekonstruován a otevřen k celoročnímu provozu.
Myslím, že každá z těchto památek je jedinečná a určitě měla co dočinění s naší českou historií. Dle mého názoru se jednoznačně vyplatí každou z nich navštívit a podívat se, jak se vytvářela historie českého národa.
Milovali jste někdy doopravdy? Potom víte, co je to bolest.
Studie provedená na několika desítkách respondentů v americké Pensylvánii potvrdila to, co už vlastně všichni víme. Že skutečná láska bolí. Byly zkoumány fyzické projevy citové náklonnosti a specifické odpovědi v mozku. Respondenti byli podrobeni otázkám na milostné zkušenosti v souvislosti s intenzitou pociťované náklonosti ve vztahu k jednotlivým životním partnerům, které během svého života potkali. Byla pozorována korelace mezi mírou citové angažovanosti a mírou neurologické odpovědi z mozkových center, která se podílejí na prožitku bolesti.
Takže ano, pravá láska může opravdu bolet. Nepotřebujeme pochybné vědecké výsledky k tomu, abychom to zjistili. Stačí ji opravdu zažít. Zažili jste? A trpěli jste?
Méně citu, méně trápení
Jak že bylo to úsloví? Jen tři slova v srdci měj, miluj, trp a odpouštěj. Také jste si to navzájem s kamarádkami psaly jako děti a náctileté slečny do deníčků? Když se zamyslíme nad významem této po generace předávané zdánlivě nevinné básničky, vše nám zapadne do jasného vzorce. Všechny krásné příběhy světa o velké lásce tyto tři stádia obsahují. Zkuste si vzpomenout na kterýkoliv romantický film, u kterého probrečíte nejeden kapesníček. Je to tam.
Dokázal by vás k slzám přimět například prodavač, který vám na kase markuje rohlíky za dvanáct korun celkem včetně DPH? Nebo kamarád, kterého vidíte třikrát do roka a na vánoce si pošlete roztomilou message přes facebook? Odpověď zní: Ne! Protože vám na těchto lidech v podstatě nijak moc nezáleží.
Proč se dobrovolně trápíme?
Protože svět bez citu by sice postrádal i veškerou bolest spojenou s možnou ztrátou a také veškerou lítost. Ale také by to byl svět bez nádherných příběhů o velkých láskách, které překonaly všechny nesnáze. A přes veškerá utrpení vytrvaly. A také proto, že bez těch momentů, kdy není všechno růžové, bychom nikdy nemohli poznat krásu toho, když všechno klape.