Studie provedená na několika desítkách respondentů v americké Pensylvánii potvrdila to, co už vlastně všichni víme. Že skutečná láska bolí. Byly zkoumány fyzické projevy citové náklonnosti a specifické odpovědi v mozku. Respondenti byli podrobeni otázkám na milostné zkušenosti v souvislosti s intenzitou pociťované náklonosti ve vztahu k jednotlivým životním partnerům, které během svého života potkali. Byla pozorována korelace mezi mírou citové angažovanosti a mírou neurologické odpovědi z mozkových center, která se podílejí na prožitku bolesti.
Takže ano, pravá láska může opravdu bolet. Nepotřebujeme pochybné vědecké výsledky k tomu, abychom to zjistili. Stačí ji opravdu zažít. Zažili jste? A trpěli jste?
Méně citu, méně trápení
Jak že bylo to úsloví? Jen tři slova v srdci měj, miluj, trp a odpouštěj. Také jste si to navzájem s kamarádkami psaly jako děti a náctileté slečny do deníčků? Když se zamyslíme nad významem této po generace předávané zdánlivě nevinné básničky, vše nám zapadne do jasného vzorce. Všechny krásné příběhy světa o velké lásce tyto tři stádia obsahují. Zkuste si vzpomenout na kterýkoliv romantický film, u kterého probrečíte nejeden kapesníček. Je to tam.
Dokázal by vás k slzám přimět například prodavač, který vám na kase markuje rohlíky za dvanáct korun celkem včetně DPH? Nebo kamarád, kterého vidíte třikrát do roka a na vánoce si pošlete roztomilou message přes facebook? Odpověď zní: Ne! Protože vám na těchto lidech v podstatě nijak moc nezáleží.
Proč se dobrovolně trápíme?
Protože svět bez citu by sice postrádal i veškerou bolest spojenou s možnou ztrátou a také veškerou lítost. Ale také by to byl svět bez nádherných příběhů o velkých láskách, které překonaly všechny nesnáze. A přes veškerá utrpení vytrvaly. A také proto, že bez těch momentů, kdy není všechno růžové, bychom nikdy nemohli poznat krásu toho, když všechno klape.
Black Friday
V poslední době a zvláště před vánočním obdobím na nás na mnoha místech vyskakuje upoutávka v souvislosti Black Friday, česky Černý pátek. Do akce se zapojuje stále více a více obchodníků. Původně se nejvíce zapojovaly obchody s elektronikou, dnes se této akce zapojují obchodníci z různých obchodních odvětví.
Black Friday je označení pro marketingovou akci, která je zaměřena na výprodeje a výrazné slevy obchodníků. Zároveň je možné tento den označovat jako začátek vánočního nákupního šílenství. Do této akce se zapojuje stále více a více obchodníků a samotná akce se rozšiřuje z původního jednoho dne na víkendy nebo rovnou na celé týdny. Původní den pro konání této akce je den po Díkůvzdání. Tato marketingová akce do Česka přišla z Ameriky.
Ke vzniku nákupního šílenství souvisí hluboká hospodářská krize, která zasáhla americkou ekonomiku v roce 1869. Na ekonomickém trhu došlo ke krachu cen zlata. Avšak nakupovací šílenství přinesl až rok 1929, který přinesl další krizi, a to krach na newyorské burze. Tento krach způsobil, že mnoho obchodníků zorganizovalo den plný slev. Jejich cílem bylo, aby alespoň částečně naplnili své poklady a zákazníci aby opět získali chuť nakupovat. Záměr v roce 1929 přinesl své ovoce, neboť rok po vyhlášení této akce, se obchodníkům podařilo vyrovnat ztrátu vyvolanou krachem na burze.
Další vysvětlení černého pátku je v souvislosti s otroky. Majitelé jižanských plantáží měli v tento ten během 19. století možnost si koupit otroka se slevou. Nicméně toto není ničím podloženo, jedná se pouze o jednu z možných hypotéz vzniku dne plného slev.
Další možná hypotéza vzniku termínu „Black Friday“ opět souvisí s nákupy. Respektive s nakupujícími. Nákupní horečka vyvolaná výraznými slevami spolu přinesla i problémy mezi lidmi samotnými a samozřejmě i v dopravě. Proto se nabízí, že označení „Černého pátku“ přinesla policie, která měla během tohoto nákupního šílenství plné ruce práce.
Vzácný včelí vosk
Vosk je nepostradatelný produkt pro mnoho odvětví, jako třeba kosmetika, léčitelství, výroba potravin apod. Mnoho lidí se neuvědomuje vzácnost tohoto komplementu, přitom by bez něj nebyl ani med. I tak je ho ale díky pilným včelám stále dostatek a i když nejste včelaři, je jednoduché dostat se k němu na českém trhu za pár korun. Podívejme se, kde všude se dá využít a proč ho používat.
Pokud vás nebaví nakupovat kosmetické výrobky od jiných značek v obchodech a preferujete vlastní, domácí výrobu, tak se bez něj neobejdete. Vyrábí se z něj pomády na rty, krémy na obličej, či na ruce, to z toho důvodu, že oleje, které produkty tvoří, se právě voskem ztužují. Také pečuje o pokožku a chrání jí před vnějšími vlivy. Velice efektivní je hlavně přípravek na opalování vyrobený z něj vyrobený. Pokud si netroufnete na domácí produkci, při nákupu přípravků určených k pobytu na slunci zkontrolujte, jestli obsahuje E901 – tedy včelí vosk.
Skvělé využití nachází také ve výrobě dekorací do domů a bytů. Rozhlédněte se po svém obydlí a určitě tam najdete i svíčku z včelího vosku. Pokud ne, můžete si ji jednoduše vyrobit. Jednak se jedná o krásnou a lidovou ozdobu, ale také vydrží hořet mnohem déle než svíčky z běžného vosku. Ty občas mívají různé vůně, které jsou vytvářenými různými chemikáliemi. V případě pravého vosku se vám dostane příjemného aroma i bez přidaných směsí. Vůně u Vás doma jistě nastolí příjemnou atmosféru.
Někteří z vás jistě vzpomínají na trávení Velikonočních svátků u babičky na vesnici. Již od nepaměti se vosk používal ke zdobení kraslic a dalších velikonočních dekorací. Kdysi s ním také sečtělí panové pečetili obálky.
Jeho využití najdete i v kuchyni, například při pečení. Místo másla můžete vymazat plech voskem a následně v něm upéct koláč, či buchtu. Tento tuk totiž obsahuje vyšší procento nenasycených mastných kyselin, je tedy dietnější a zároveň skvěle poslouží svému účelu.
5 největších mýtů o feministkách: nevěříte jim také?
Nedávno byl je Světový den feminismu. O feministkách koluje spousta mýtů, často je sami nevědomky opakujeme, aniž bychom věděli, že to jsou lži. Co opravdu znamená feminismus?
Feministické mýty
Feministé jsou jednou z těch sociálních skupin, o nichž se opakuje mnoho falešných informací. V patriarchálním světě nejsou ženy ta snadno vyslyšeny, zvláště pokud bojují za svá práva bez zábran. Problém je v tom, že největší stereotypy o feminismu jsou často opakovány … samotnými ženami, jakož i lidmi, kterým opravdu není rovnost pohlaví lhostejná. Je na čase vyvrátit nejběžnější mýty o feministkách – nakolik jste jim věřili?
Feministky nenávidí muže
Feminismus nemá nic společného s nadvládou jednoho pohlaví a snižováním významu toho druhého. Naopak, feministky bojují za rovnost a nediskriminaci žen i mužů v různých oblastech života.
Feministky jsou lesbičky
Feminismus není nijak spojen se sexuální orientací. Feministé pocházejí ze všech oblastí života, často také z odlišných kultur nebo víry.
Nemůžete být feministkou
Feminismus předpokládá, že každý, ať už žena nebo muž, má na výběr. Žena si může vybrat tradičně vnímanou ženskost a přijmout právě takový způsob fungování ve společnosti. Má také právo vybrat si jinak – např. ostříhat si vlasy, nosit kalhoty a vzdát se mateřství.
Feministé podporují potraty
Feministé podporují právo na výběr a rozhodování se o svém životě. To neznamená podporu pro ukončení těhotenství samo o sobě, ale víru v subjektivitu ženy, která je schopna samostatně přijímat odpovědná rozhodnutí.
Feministky se snaží osvobodit ženy od moci mužů
Feministky se snaží překonat škodlivé stereotypy, které ovlivňují ženy i muže. Nejen ženy, tradiční společnost ukládá specifické role a chování, které jim nutně nevyhovují. Muži také pociťují tlak, např. musí být vůdci, nesmí ukazovat slabost a emoce, což je pro jejich psychiku často zničující.
10 věcí, které musíte stihnout před třicítkou
Už se to blíží. Třicítka. Děti, dům nebo byt, zodpovědné chování, jakžtakž stálá a seriózní práce. Ještě pořád si ale můžete svých „dvacet a něco“ užít. Vlastně byste opravdu měly, milé dámy, protože brzy nebudete mít čas nebo vám to bude připadat dětinské. Připravte si tužky, odškrtáváme!
1. Cestujte!Podívejte se někam opravdu daleko. S batohem a mapou poznejte jinou kulturu. Rozšíříte si obzory, vykouknete z naší české kotliny a pochopíte, že věci můžou fungovat i jinak. S dětmi na zádech se vám už prodírat pralesem chtít nebude.
2. Zkoukněte filmovou řadu!Ale stylově. Ať už si vyberete Marvel, Rychle a zběsile nebo Harryho Pottera, zkuste to v co nejkratší době a s přáteli. Filmový maraton doma a s popkornem z mikrovlnky by měl zažít každý!
3. Každý večer v týdnu s přáteli!Ať už jste introvert nebo extrovert, zkuste si na každý večer v týdnu naplánovat nějakou akci s přáteli. Hospoda, kino nebo party. Všechno se počítá.
4. Naostro!Poznejte opravdovou fyzickou svobodu. Vykašlete se na stud a alespoň jednou běžte k vodě nazí. Plavání naostro je úplně jiný zážitek.
5. Vyrazte někam sami!Ať už to bude víkendový pobyt ve wellness hotelu nebo týdenní trek po Šumavě. Vypněte telefon a zažijte dobrodružství a hlavně klid.
6. Poznejte se!Protože nikdo nechce partnera, který se hledá, a po třicítce je hláška “nějak se hledám” vážně ohraná. Zkuste jít k psychologovi nebo si udělat testy osobnosti. Když pochopíte samy sebe, budete i vědět, co (či koho) v životě opravdu chcete a potřebujete.
7. Pečujte o sebe!Jasně, život začíná ve čtyřiceti. Ale po třicítce začínáme přibírat, naše pleť už taky není, co bývala, a minisukně začínají být nevhodné i do baru. Sportujte, choďte na kosmetiku i ke kadeřnici. Vyplatí se vám to.
8. Běžte ke kartářce!Nebo astroložce. Nebo čističce karmy. Je jedno, že na tyhle věci nevěříte, zkuste to pro legraci a zážitek.
9. Naučte se říkat ne!Nemusíte být vždycky hodná holka, naopak. Naučte se vymezit své hranice, nepřijímejte pozvání na rande prostě proto, že by vás přece neubylo, a nenechejte sebou zametat. Mimochodem sem patří také omezení negativismu. I tohle umění se vám jednou vyplatí.
10. Pořiďte si něco živého.Ať už to bude kytka (kaktus neplatí, zkuste něco náročnějšího), křeček nebo kočka. Naučí vás to zodpovědnosti a připraví na ten přicházející milník.
Ta nejkrásnější láska
Je několik druhů lásky, můžeme ji cítit k druhé osobě, sobě samému, k oblíbenému jídlu, filmu či zvířeti. Pokud je láska dávána a opětována je to velmi krásný stav, ovšem když z jedné strany opětována není může to být i velmi citlivé a bolestivé. S tímto stavem se častěji setkávají ženy než muži, jelikož dávají, ale také chybně očekávají něco nazpět. Muži se často lásce brání, vnímají ji jako nějaký závazek a v tomto ohledu jsou velmi opatrní. Dobré je netlačit na pilu, aby se nevylekal a neutekl nám, protože když už se muž zamiluje bez jakéhokoli nátlaku, tak dokáže být velmi pozorný a ženě svou náklonnost a cit, který k ní chová krásně dokázat. Láska je nesobecká proto pouze nebereme, ale hlavně dáváme. Je to respekt a úcta, naslouchání a porozumění k druhé osobě, ale také k vlastní sobě.
Existuje však také láska mateřská a to je ta nejhezčí, kterou člověk může ve svém životě zažít. Je to neuvěřitelný pocit štěstí a obrovské zamilovanosti, ale také nekonečného strachu, který trvá tak dlouho dokud my rodiče dýcháme. I přes to, že se mateřskému citu lze naučit je vnímán, jako tou nejsilnější láskou, která může mezi lidmi být. Matka je schopna bránit své dítě i za cenu svého vlastního života. Žena, která se stane matkou a pozná tak nové pouto, které mezi ní a jejím dítětem vznikne je velmi silnou ženou. Říká se, že žena své hranice a city pozná až po narození svého dítěte, protože všechno ostatní jde stranou a záleží jen na tom malém drobečkovi.
Žena, která se ihned po porodu nezamiluje do svého dítěte není špatnou mámou. Někdo potřebuje více času zvyknout si na novou životní roli a někdo je bezmezně zamilován už po prvním přiložení děťátka na prsa. Ovšem to nemění nic na tom, že každá máma je pro své dítě středobodem vesmíru a tou nejdůležitější osobou v jeho životě. Přece jen bylo v matčině lůně, dlouhých devět měsíců je to jediný člověk, který cítil teplo, pocit bezpečí a slyšel tlouct srdce své matky zevnitř. Proto se tomuto vztahu a lásce nic na světě nevyrovná.
Malá vozidla Renault Clio A Opel Corsa dřívější doby výhody a nevýhody
Tento malý francouzský vůz byl vyráběn od roku 1990 a v této kategorii byl velice známý Renault Clio Wiliams s objemem 1,8l. tento vůz byl pojmenován po Franku Williamsovi. Tato série byla vyrobena v roce 1993. Bylo to stavěný jako vozidlo na rallye.
Poté ho nahradil Renault Clio druhé generace ten byl velice populární díky jeho spotřebě a velikosti.
Vyráběly se v naftové verzi i benzínové.
Jeho velikosti se hodily spíše do města než na dálky. Měl 5stupňovou převodovku a jeho vzhled byl v té době velice moderní a co se týče interiéru ten už tak moderní nebyl byl šedý a nevypadal moc dobře.
Jeho motorizace také byly zajímavé na tak malý vůz byly obsahy následující
1.2-1.9 T.
A nutné dodat že druhá generace tohoto vozu měla 2 části před faceliftem a po.
Mají mnoho výhod a nevýhod jako každý vůz
Klady:
Úsporné
Malé (tudíž se všude vejde)
Nízké provozní náklady
Levné opravy
Vysoký podvozek
Přehledná palubní deska
Nevýhody:
Nepovedený interiér (před faceliftem)
Časté opravy u motorizace 1,5DCI a 1,9D
Male sedačky (vysoký člověk se těžko vejde)
Novější generace už se moc nedají řadit mezi malé vozy, ale jsou už vytvořené na moderní způsob
Hodně lidí stále zůstává u těch starších typů druhé generace. Zajímá to především mladé řidiče a řidičky, zejména kvůli pořizovací ceně. Dělaly se v různých variantách od slabých 1,2l až po silné obsahy. Tyto vozy se vyrábějí do dnes a jsou stále populární.
A nyní bychom si také řekli něco o dalším malém a úsporném vozu značky Opel přesněji CORSA, tato vozidla se vyráběla od roku 1993 kdy jej poprvé představily a byl to také vůz vhodnější do města, byl spíše pro ženy. Jako u Renaultu byl dělán s různými motorizacemi. Toto revoluční auto té doby bylo vzhledově dost moderní na svou dobu. Dělaly se hatchbacky a i combi. Byl to Němec od a až po z. moc nevýhod neměl téměř žádné
Ale nějaké by se našly, tak pokud byste sháněly nějaké male úsporné auro tak bych určitě doporučil jeden s těchto vozů.
Věk není pouze číslo
Někteří zastánci moderního stylu života tvrdí, že na věku nikdy nezáleží a určuje pouze číslo, které rok co rok narůstá. Ovšem s tím, jaký má člověk vnitřní pocit z ubývání jeho let, to nemá nic společného.
Do jisté míry tomu tak být může, ovšem jsou situace, které pokud nechcete promarnit, musíte brát v potaz skutečnost, kolik vám je let.
V mládí by si měl splnit sny každý
Dočkat se toho, že si na své sny přijdete až někdy po šedesátce, se vám samozřejmě stát může, ovšem není nad to, splnit si jich už v mladém věku. Proč? Mladí jedinci žijí především z neskonalé naděje toho, že můžou všechno.
Proto mají vyšší cíle, intenzivnější snahu o to, dostat se k jejich představám – co nejblíže a nepopíratelně mají pořád v očích víru, že se jim to povede.
Z obecného hlediska byste si proto měli jít za tím, o čem sníte do dovršení třicátých narozenin, kdy máte v životě nejvíce elánu a síly, užít si trvání vašich snů naplno!
Věk na to, založit si rodinu
I když se staví současná doba k tomuto problému poněkud benevolentně, existuje i pravý čas (neboli věk) na to, začít přemýšlet o rodině a v neposlední řadě si ji i udělat. Ženy to mají podstatně těžší než muži, protože přírodě poručit nemůžou. Mnoho žen si je vědomých toho, že pokud se o miminko nepokusí do určitého věku, později se k němu už možná nikdy nedopracují.
Přesná hranice neexistuje, ale ze statistik vyplývá, že nejvhodnější věk na založení rodiny, je v případě ženy 22 – 32 let a v případě muže 25 – 40 let.
Nejlepší životní forma
S každým věkem přichází i možnost, užít si jeden rok dle toho, co máte v plánu udělat a kolik máte ještě sil, dotáhnout to dokonce. V mládí je nepopíratelně nejlepší – nepromarnit roky, které byste měli věnovat studiu, sportovní aktivitě a pracovní kariéře.
Rok, který se udává jako ten nejlepší (ať už v životě muže nebo ženy), se zpravidla uvádí jako ten třicátý. Do ty doby, byste měli mít za sebou vše, co je nejlepší stihnout ve vaší nejaktivnější životní formě.
Příchodem dalších let, byste měli poněkud zvolnit nebo alespoň omezit některé aktivity, ve kterých jste ve dvaceti byli přeborníci. To platí i pro váš jídelníček, který si budete muset více hlídat a poněkud méně si začít dopřávat kalorické jídla, které vám váš starší metabolismus už nebude schopný – tak rychle trávit.
Ovšem, i ve starším věku můžete být vitální, plní energie a chuti do života, myslete však na to, že existují hranice, které musíte dodržovat, abyste se dožili vysokého věku a prožili šťastný život plný hodnot, přání a lásky.
5 věcí, které dělá spokojená žena
1. Spokojená žena o sebe dbá
Chcete se sama sobě líbit, chcete se líbit okolí a je dokázané, že pokud jsme spokojená sama se sebou, působíte rozhodně sebevědoměji a sama sebou jste si jistá. Proto pokud se máte ráda namalovaná, tak si každé ráno přivstaňte a namalujte se a nevynechávejte to. Naopak pokud se sobě líbíte nenamalovaná, nemalujte se, i to je totiž normální a není se za co stydět!
2. Spokojená žena je fit
Najděte si každý den chvíli na nějakou aktivitu. Například každý druhý den si zacvičte, když zrovna nebudete cvičit, udělejte si procházku po cestě do práce a z práce. Prospěje to nejen vašemu zdraví a vzhledu ale rozhodně také psychice.
3. Spokojená žena umí relaxovat
Každý z nás musí umět najít balanc mezi povinnostmi a relaxem. Pokud nebudete umět relaxovat budete v neustálém stresu, budete se přetahovat a nebudete působit na okolí dobře. Stejně tak se to projeví i na vašem vzhledu. Najděte si každý den alespoň deset minut, ideálně tak půl hodiny, na posazení se, udělejte si kávu, čaj a jen seďte, nenechtě se rušit a dýchejte. Vypněte telefon a dělejte jako by neexistoval. Nebo si dejte třeba levandulovou vanu, cokoliv co udělá dobře vám.
4. Spokojená žena umí plánovat
Nic vás nesmí překvapit, o všem musíte informavat vy a mít vše někde zapsané. Pokud vás bude neustále něco překvapovat protože vám budou unikat informace, dost jednoduše se vám rozhodí režim a nikdy nedosáhnete toho, o co usilujete.
5. Spokojená žena se z toho umí nepo*rat
Ničím se nenechte rozhodit, v životě je nutné umět si ze všeho nedělat velkou hlavu. Rozhodně se nestažte dosáhnout dokonalosti, nikdy nic nebude dokonalé. To je věc, kterou si musíme uvědomit nejdřív. Pokud se budeme hnát za dokonalostí, můžeme tím strávit klidně celý život a nikdy ničeho nedosáhneme. Snažme se prostě jen být nejlepí verzí sama sebe, jakmile budeme šťastné samy se sebou, budeme spokojené. A to je to po čem bychom měly toužit a čeho bychom měly chtít dosáhnout.
Dříve, či později
Přesně tak, dříve, či později si uvědomíme, že školní docházka je povinnost. Něco musíme, dnes a denně, bez ohledu na náladu a chuť. V tu chvíli zjistíme, že paní učitelka už není tak úžasná, protože zkouší a prověřuje vědomosti, zadává úkoly a žaluje. Ano, žaluje rodičům, že nejsme takoví, jako první den. Ale copak to jde, když nás vytrhli z dětského světa hraní a nařídili, že něco musíme.
V průběhu školní docházky se smiřujeme s faktem, že jinak to nebude. Vymýšlíme, jak co obejít, jak vymyslet proč jsem se včera nemohl připravit, protože mi nebylo momentálně dobře. Přijdeme na spoustu fíglů, které platí nejen na rodiče, ale často i na kantory.
Stačí se trochu rozkoukat a jsme na střední škole. Často ještě ani tady nemáme pojem o tom, jak by mělo probíhat naše vzdělání. Studujeme, řešíme první lásky a první trapné pokusy o seznámení. Profesoři začínají být nekompromisní a mají představu, že maturitu udělá každý. Připadáme si dospělí a maturitní ples nás jasně vyhodí na příčky dospěláků. Samotná maturitní zkouška je pouze třešničkou na dortu. Někdo má více štěstí, bohužel vždy se najde nějaký smolař, kterého čeká reparát.
A je tu vysoká škola. Tady už začíná být jasno. Už se formujeme, víme, co nás zajímá a konečně pochopíme, že vzdělání není pro rodiče, ale pro nás! Pochopíme, že to mysleli dobře nejenom oni, ale i profesoři na střední. Žijeme od zkouškového období do zkouškového období, od semestru, k semestru. Trápíme se, nespíme, učíme, proklínáme mozek, že po půlnoci nefunguje. Dokážeme najít energii a bakalářem nekončit. Dokážeme, že máme v sobě vyšší cíle a magistr je náš! Dojatí rodiče a prarodiče v promoční síni, naše emoce vypjaté na maximum. To snad není možné, v rukách diplom a otevřený svět před námi. Před jménem titul a v hlavě vysněné místo s vysněným platem. Realita? Mnohdy jiná, ale i přesto, učit se a vzdělávat má smysl!