Je několik druhů lásky, můžeme ji cítit k druhé osobě, sobě samému, k oblíbenému jídlu, filmu či zvířeti. Pokud je láska dávána a opětována je to velmi krásný stav, ovšem když z jedné strany opětována není může to být i velmi citlivé a bolestivé. S tímto stavem se častěji setkávají ženy než muži, jelikož dávají, ale také chybně očekávají něco nazpět. Muži se často lásce brání, vnímají ji jako nějaký závazek a v tomto ohledu jsou velmi opatrní. Dobré je netlačit na pilu, aby se nevylekal a neutekl nám, protože když už se muž zamiluje bez jakéhokoli nátlaku, tak dokáže být velmi pozorný a ženě svou náklonnost a cit, který k ní chová krásně dokázat. Láska je nesobecká proto pouze nebereme, ale hlavně dáváme. Je to respekt a úcta, naslouchání a porozumění k druhé osobě, ale také k vlastní sobě.
Existuje však také láska mateřská a to je ta nejhezčí, kterou člověk může ve svém životě zažít. Je to neuvěřitelný pocit štěstí a obrovské zamilovanosti, ale také nekonečného strachu, který trvá tak dlouho dokud my rodiče dýcháme. I přes to, že se mateřskému citu lze naučit je vnímán, jako tou nejsilnější láskou, která může mezi lidmi být. Matka je schopna bránit své dítě i za cenu svého vlastního života. Žena, která se stane matkou a pozná tak nové pouto, které mezi ní a jejím dítětem vznikne je velmi silnou ženou. Říká se, že žena své hranice a city pozná až po narození svého dítěte, protože všechno ostatní jde stranou a záleží jen na tom malém drobečkovi.
Žena, která se ihned po porodu nezamiluje do svého dítěte není špatnou mámou. Někdo potřebuje více času zvyknout si na novou životní roli a někdo je bezmezně zamilován už po prvním přiložení děťátka na prsa. Ovšem to nemění nic na tom, že každá máma je pro své dítě středobodem vesmíru a tou nejdůležitější osobou v jeho životě. Přece jen bylo v matčině lůně, dlouhých devět měsíců je to jediný člověk, který cítil teplo, pocit bezpečí a slyšel tlouct srdce své matky zevnitř. Proto se tomuto vztahu a lásce nic na světě nevyrovná.
Láska